Archetyp a jak málo o nich víme, ač nám jsou bližší, dokonce někdy i víc, než my sami. Archetyp vůdce, kněžky, hrdiny, čarodějky, různé motivace nás k nim vedou. Záleží na tom, do jaké míry se archetypem staneme a s ním se identifikujeme, a tudíž začneme žít tuto naší součást. Naší, protože pochází z naší hloubky. Čím ale dále...

Když se slunce dotkne země, když se díváš na svůj sen a zaplaví to celé srdce, když nebe čaruje, když slyšíš tisíce zvonků, když měsíc vypráví, když vítr zpívá, když všechno můžeš říct a někdo, ikdyž jeden jediný, tě slyší, když vidíš i přes slzy duhu, stane se zázrak.

Někde jsem nedávno četla, že časem zjistíme, že nezáleží na tom být perfektní, ale být šťastný. Než k tomu ale člověk dojde, tak si projde tím, jak vypadá, jak na něj pohlíží druzí, jak na koho působí,s kým a kdy se baví, co , kdy , kde a jak často zažívá. Je důležité cítit se dobře a sám sebou....

V zahradách vzpomínek, v komnatách snů... Jak málo stačí pro zázrak. Včera jsme si namočili nohy v řece, najednou řeka odplavovala únavu, bolest, špatnou náladu, plynula kolem nohou. Oblázky na dně řeky odrážely sluníčko, proud plynul dál. V trávě prosvětlovali zvonky. Jak zapomínáme na obyčejné věci, na obyčejné zázraky. Přitom jsou všude kolem...

Tak moc se někdy za něčím ženeme, tak moc něco hned chceme, obracíme se o pomoc na místa, kde něco čekáme, zajati v představě, toužíme po odpovědi od andělů, od vesmíru, od Boha, opíráme se o iluze vzpomínek, chceme prožít znovu neopakovatelné a zapomínáme být teď a tady a těšit se na zítřek, na budoucnost. Ulpíváme a utíká nám...

Návod na život- ( ten, který nám nebyl předložen)
Až bude hrát pěkná muzika, a ať je to kdekoli..., dejte ji na maximum.
Až půjdete ven.. .,nezapomeňte se koukat na to sluníčko nahoře...
A když bude zrovna pod mrakem, zkuste to brát s úsměvem
Kávu si s radostí oslaďte a pokud nesladíte, ujistěte se, že je jí dostatek...

Když cítíte bolest po duši nebo po těle, pusťte ji ven. Jak jen to trochu půjde. Nenechte ji zapouzdřit. Je jako srpek měsíce v oblacích. Schovaný za mraky, ale vykoukne ven. Máme tendenci ji držet v sobě, překonávat sami sebe. Proč? Bereme ohled na okolí, na nejbližší, na ty, co milujeme. Vypustit bolest ven, znamená ulevit si, znamená sdílet...

Podívej.. řekla sněhová vločka. Víš, odkud pocházím? Posaď se a poslouchej můj příběh. Stvořila mně nekonečná šíře nebe, stejně tak, jako vesmír stvořil tebe a proto přicházím.. víš jsem jedinečná, žádná není stejná jako já. Spadla jsem na zem, abych ti povídala nekonečný příběh o tom, jak jsme si podobní.