S příběhem

Když cítíte bolest po duši nebo po těle, pusťte ji ven. Jak jen to trochu půjde. Nenechte ji zapouzdřit. Je jako srpek měsíce v oblacích. Schovaný za mraky, ale vykoukne ven. Máme tendenci ji držet v sobě, překonávat sami sebe. Proč? Bereme ohled na okolí, na nejbližší, na ty, co milujeme. Vypustit bolest ven, znamená ulevit si, znamená sdílet svoje niterné pocity, znamená, že se máme o koho opřít, u koho na chvíli schoulit, znamená, že pro někoho jsme důležití, nejsme na to sami. Vypustit bolest ven, dovolit si být se vším všudy, znamená i že nás přijímají druzí se vším všudy. Nejen, když je nám dobře a jsme tu pro ně, ale i oni jsou tu pro nás. Jsme součástí. Nechte se pohladit. Větrem, sluncem, deštěm, měsícem, tlapkou svého psa, v náručí svého muže, ženy, tváří na tvář... prostě nechte se pohladit. Nedržte bolest v sobě. Jste nezbytnou součástí, neopakovatelnou. I váš příběh je jedinečný. I vy jste nepostradatelní a nenahraditelní.