Pocit

V zahradách vzpomínek, v komnatách snů... Jak málo stačí pro zázrak. Včera jsme si namočili nohy v řece, najednou řeka odplavovala únavu, bolest, špatnou náladu, plynula kolem nohou. Oblázky na dně řeky odrážely sluníčko, proud plynul dál. V trávě prosvětlovali zvonky. Jak zapomínáme na obyčejné věci, na obyčejné zázraky. Přitom jsou všude kolem nás. Řeka prokrví unavené nohy, promasážuje proudem tělo, odplaví z nás tmu, zvonky rozcinkají duši v nás, kopretiny ukážou čistotu a něhu, ptáci volně lítají a najednou příroda ovládne chaos. A ten klid... Všechno bytí se zastaví v okamžiku i čas. Stačí se dívat a být.